Slušná vystoupení mladší přípravky B na Žižkově
Druhá únorová neděle přichystala nejmenším zličínským nadějím druhý letošní halový turnaj. Tentokrát se odehrál v hale Unionu Žižkov a i přesto, že soupeři byli v některých případech více než zvuční, poprali se s tím naši hráči a hráčky skutečně se ctí. Opět, stejně jako při posledním turnaji v domácí hale, jsme naše družstvo rozdělili na dvě – pro mladší a starší hráče.
Mladší – mladší přípravka B
Šimon – Daniil, Honza Šilhán, Pavlík, Péťa, Honzík Frič, Nicole
V první skupině, ve které se ocitli i pozdější vítězové turnaje, hráči Dolních Chaber, odehráli naši benjamínci vskutku překvapivě vyrovnané boje…
Mezi ně sice nepatřil první souboj právě s Dolními Chabry, které náš tým herně, fyzicky i psychicky (naši hráči měli ze soupeře evidentní strach) přehráli. Druhým soupeřem na turnaji byl tým z Cholupic. Nerad bych nějak sahal na kvalitu hráčů soupeře, ale utkání rozhodla pouze neskutečná vyspělost jejich fotbalistů. Když jsem viděl nadějnou šanci Honzíka Šilhána a následný „tankový“ obranný zákrok obránce č. 4, který bez jakékoliv nadsázky byl snad ve trojnásobné váhové kategorii než Honzík, bylo mi jasné, že tady se uspěje těžce. I tak to ale kluci s Nicole v útoku nezvdali. Ve zbylých dvou duelech proti Třeboradicím a druhému mužstvu Slavie, bojovali. Dokonce se dostali několikrát do velmi nadějné šance. Bohužel branka z toho ani v jednom případě opět nebyla. V mnohých případech však chyběl velmi malý kousíček.Výsledkem byly dvě nejtěsnější porážky o jedinou branku. Závěrečný duel o konečné 9. místo SK Viktorií skončil 0:3. Opět však především kvůli naší mizerné koncovce. Poslední tři soupeři rozhodně byli hratelní.
Myslím si, že je jen otázkou času, kdy zkušenosti z podobných akcí naši nejmenší dokáží prodat i na hřišti a ne pouze v tréninku. Nerad chválím jednotlivce, protože u fotbalu je vždy nejdůležitější kolektiv. A tak mám jen dvě výtky. Na Nicole, která kdyby se nebála, tak může drtivou většinu soupeřů v pohodě přehrát a to jak technicky, tak fyzicky. Klukům by beze strachu mohla vyhrávat řadu duelů. Jen občas zkrátka ten míč vzít, nekopnout ho bezhlavě dopředu, ale dojít s ním až do branky. A druhá míří na Šimona, který se odvážně postavil do branky. První zápasy chytal úžasně, že nám ho chválili i trenéři ostatních družstev. Tím však jakoby se uspokojil a v posledních utkáních turnaje jeho forma stále klesala. Škoda, určitý brankařský potenciál rozhodně má.
Konečné desáté místo není žádnou porážkou, ale jen školou do dalších zápasů. Věřím, že měření sil se staršími mužstvy následně našim nejmladších dodají kuráž porážet stejně staré hráče.
Starší – mladší přípravka A
Ellen, Kristián – Domink, Matyáš, Marek, Ben, Vašek, Martin
Skupina B čekala na naše elitní mužstvo starších kluků a Ellen…
Hned na úvod se zdálo, že nás čekal nejtěžší oříšek – dívčí družstvo Slavie. Hráčky, které i podle pravidel mohly být o několik let starší, nás vyloženě nepřehrály. Utkání s pozdějšími finalistkami turnaje skončilo porážkou 0:2, ovšem druhá branka padla až v poslední vteřině duelu. Jinak jsme zápas měli ve svých rukách. Ben nastřelil tyč, další šanci měl Vašek. Mít trošku štěstí, mohli jsme se ve finále postavit těm nejlepším klidně my. To potvrdil i druhý duel, proti domácímu Unionu Žižkov. Ambiciózní tým, který nakonec v turnaji obsadil třetí místo, nás porazil 1:0 a to jen díky šťastně zahranému rohovému kopu. Utkání velmi vyrovnané. Ten vytoužený bod by nám stačil k boji o medaile. Jaká škoda! Rozhodně jsme si ho zasloužili. Jenže bez branek se nedá uspět. To kluci s Ellen pochopili a tak po mém důrazném proslovu: že nemá smysl strachovat se neustále, kdy inkasujeme, ale že musíme udeřit sami, to přišlo…Kunratice, SK Viktoria i Třeboradice poznali sílu našich útočníků. Úžasnými odvážnými průniky se prosadili postupně Matyáš, Kristián, Vašek a několikrát Ben. Byla z toho dvě vítězství a nakonec smolná remíza v zápase o 5. flek. V něm nám soupeř srovnal 25 vteřin před koncem na 2:2. I tak jsme ale zvládli následné pokutové kopy.
S konečným 5. místem rozhodně spokojený nejsem, stejně jako kluci (Ellen to je zřejmě jedno), ale nedá se nic dělat. Měli jsme navíc, to je bez debat. Pokud však naši hráči udrží tempo z posledních tří duelů, bude to skvělá vizitka zličínského fotbalu. Odvážná hra s řadou přihrávek a hlavně střelbou. Mám dobrý pocit, jakým stylem jsme se prezentovali.
Pochvalu má ode mě celý kolektiv. Do branky se postavil v prvních dvou duelech Kristián a po něm Ellen. Oba, kdyby chtěli chytat i dál, by se rozhodně v brance neztratili. Podali pro mě velmi překvapivé a kvalitní výkony. Týmu rozhodně pomohli.
Richard Valoušek
