Historie klubu v letech 1989 - 1998
Rok 1989 se stal významným mezníkem nejen v životě celé naší společnosti, ale i našeho klubu. Začal se naplňovat sen několika generací zličínských fotbalistů. Předseda Místního národního výboru Václav Komínek, velký přítel fotbalistů a předseda fotbalového oddílu pan Lubor Mírek, dokázali prosadit do akcí „Z” zatravnění hřiště. Méně pochopení jsme měli u vedení tělovýchovné jednoty, ale ti nás nemohli odradit. Na jaře bylo připraveno škvárové hřiště jako hlavní hrací plocha a v létě se začali kopat výkopy pro drenáže a upravovat povrch pro zatravnění. Bohužel pryč už byly ty doby, kdy se na výstavbě hřiště v minulých letech podíleli takřka všichni. Přesto se našlo mnoho ochotných rukou ku pomoci a 14.října 1989 bylo zaseto! Všem těm, kteří se o toto dílo zasloužili patří náš dík. Dodnes se přetřásají vzpomínky, zejména na období, kdy se hřiště sekalo malou sekačkou, což trvalo osm hodin a střídalo se u toho několik lidí. Ale co se užilo legrace, viďte pane Zatkal! Tento rok byl vyjíměčný i tím, že od zájezdu v roce 1968 se poprvé na jaře 1989 dostali s fotbalem naši fotbalisté na zájezd do západního Německa. Do 900 km vzdáleného Fliessemu odcestovalo A mužstvo a stará garda. Celý zájezd se vydařil a dodnes na něj pamětníci rádi vzpomínají. Celý rok 1990 pak všechna mužstva musela přípravu i mistrovská utkání absolvovat na náhradním škvárovém hřišti a tak se ani nečekaly výrazné sportovní úspěchy. Valná hromada fotbalového oddílu TJ STAS Zličín na jaře 1991 rozhodla o odtržení oddílu od jednoty a vytvoření samostatného klubu. Tělovýchovná jednota tím prakticky i de jure zanikla. Valná hromada současně z několika návrhů vybrala nový název klubu FC Zličína a schválila nové symboly klubu. Jarní část mistrovských soutěží jsme tak začali nejen pod novým názvem, ale i na novém travnatém hřišti. Slavnostní otevření travnatého hřiště pak proběhlo 1.května 1991. Den plný fotbalu zahájili nejmenší žáci a postupně se v zápasech představila všechna mládežnická mužstva klubu. Vyvrcholením slavnostního dne bylo utkání „A” mužstva se starou gardou pražské Sparty. Nové kvalitní hřiště logicky vyvolalo myšlenky na naplnění dalšího zličínského snu - postupu do přeboru. Tehdejší vedení klubu za předsednictví pana Lubora Mírka vytyčilo základní koncepci další prespektivní práce s mládeží s cílem vytvoření vlastních zdrojů kvalitních fotbalistů. Mládežnická základna se dále rozrůstala tak aby klub měl svá mužstva v každé věkové kategorii. Jakousi údernou silou celého tohoto systému byli kluci, kteří přišli do zličínského fotbalu na nábor v roce 1985. Ti postupně pro klub vybojovali zpět I.třídu starších žáků a nakonec i přebor mladšího a staršího dorostu. V roce 1992 došlo ke spojení s dorosteneckým mužstvem vojenského gymnazia v Ruzyni. Tímto krokem klub získal přebor staršího dorostu a několik talentovaných fotbalistů. S mužstvem Ruzyně přišel i trenér Milan Kudrna a vedoucí mužstva Vladimír Kubert. Spojené dorostenceké mužstvo však hned v první sezoně pražský přebor neudrželo a sestoupilo. Zformoval se však nový tým, který za rok I.třídu vyhrál s šestibodovým náskokem před mužstvem Modřan a opět se ve Zličíně hrál přebor. Ve stejné sezoně 93 - 94 vybojovali postup do přeboru i mladší dorostenci Potěšitelné bylo, že polovinu mužstva staršího dorostu tvořili mladší dorostenci, takže ti vlastně přinesli Zličínu během jedné sezony dvě přeborové soutěže najednou. Mladší dorostenci navíc úspěšnou sezonu završili postupem do pražského finále mezinárodní soutěže Starball Junior World Cup. Ve finalovém zápase porazili divizní Libuš a postoupili do českého finále, které se hrálo na konci srpna v Ostravě. Tam podlehli v semifinále ligové Viktorii Plzeň. V boji o třetí místo pak porazili Třebíč v penaltovém rozstřelu a získali skvělé 3.místo. V následující sezoně skončili starší dorostenci na 8.místě a mladší na 11.místě. Velice úspěšnou sezonu měl starší dorost v ročníku 95 - 96, kdy po podzimu byl druhý za Horními Počernicemi a nakonec skončil na krásném 3.místě. Získal celkem 53 bodů a svým soupeřům nastřílel 75 branek. Nejlepšími střelci byli Stanislav Žuček 14 branek, Filip Mírek se 13 góly a Petr Kovařík dal branek 8. Výbornou sezonu oba dorostenecké kolektivy završily na týdením zájezdu na velký mezinárodní turnaj Tivoli Cup v Dánsku. Tam obě mužstva skončila ve čtvrtfinále. To už někteří kluci zkoušeli štěstí v dresu „A” mužstva a David Sedláček s Filipem Mírkem se začali rychle prosazovat do základní sestavy. Následovali je Martin Soukup s Bohoušem Schillerem a v dalších letech i Vašek Huřík a David Böhm. Trenéra Kudrnu nahradil Bohuslav Schiller, který s mužstvem v sezoně 97 - 98 obsadil 7.místo. Ve stejném roce skončili mladší dorostenci v přeboru na 4.místě. V roce 1993 přišel jako trenér mládeže do klubu pan Václav Merta a navázal na práci svých předchůdců a začal postupně budovat další silné ročníky mládeže. Starší žáci I.třídu neudrželi a v sezoně 95 - 96 sestoupili. U mužstva se vystřídali trenéři Jiří Sýkora Petr Zatkal. Za další rok se však dokázali vrátit. Mladší žáci hráli stále II.třídu a postup se jim podařil v sezoně 97 - 98. Svou skupinu II.třídy vyhráli naprosto suvereně, když ani jednou neprohráli a pouze dvakrát remizovali. V další sezoně bylo přihlášeno do soutěží i B - mužstvo mladších žáků, kterého se ujal trenér Jaroslav Varhulík. V soutěžích nejmenších fotbalistů jsme přešli od hry na celé hřiště k stále více se prosazujícímu minifotbalu, tedy hře se sedmi hráči na polovinu hřiště. Postupně se vytvořila široká základna těchto hráčů a v kategorii do 10ti let se do soutěží zapojila dvě mužstva stejně jako v kategorii do 8 let. S desetiletými chlapci trenér Merta v sezoně 94 - 95 vyhrál svou skupinu I.třídy a postoupil do přeboru. Ani tam se kluci neztratili. Hned v následující sezoně obsadili 3.místo. V sezoně 97 - 98 pak kluci byli blízko historického úspěchu, prvního přebornického titulu pro Zličín. V posledním kole k tomu potřebovali porazit Motorlet. Ještě dvě minuty před koncem vedli 2:1, ale v závěru bohužel inkasovali a remíza je poslala na duhé místo o bod za Bohemians. Mužstvo osmiletých mělo vynikající sezonu také v roce 97 - 98, kdy pod vedením trenérů Michala Vychodila a Patrika Boubína, svou skupinu vyhrálo. V této kategorii se o přebornický titul nehraje. Svou proměnu v tomto desetiletí doznal i dospělý fotbal. Opět byla obnovena činnost „B” mužstva, které po dvou sezonách postoupilo do II.třídy, kterou hraje dodnes. Bohužel se nepodařilo u tohoto mužstva stabilizovat vedení mužstv, které se každým rokem měnilo. Stejně tak se plně nedaří naplnit záměr, aby „B” mužstvo sloužilo jako zásobárna prvního týmu klubu, tedy „A” mužstva. První tým dostával postupně svou tvář a sliboval herní kvalitu. Navíc se podařilo angažovat trenéra Jaroslava Bendla, bývalého dlouholetého hráče pražské Dukly, který u mužstva nahradil Petra Dovolila. Mužstvo atakovalo nejvyšší příčky tabulky, ale ke konečnému úspěchu chyběl ten rozhodující krok. Náš dres v tomto období oblékali např Jirka Cacák, Dan Šimberský a Daniel Sigan, hráči, kteří se pak výrazně prosadili a stále prosazují ve vyšších soutěžích. Vedle nich se ukazoval jako velký talent Honza Kocián, který však záhy svou aktivní činnost ukončil. Skončil z pracovních důvodů i trenér Bendl a tak jsme začínali znova. Vedení klubu začalo budovat nový kádr mužstva. Postupně přišli zkušení fotbalisté, kteří měli za sebou vyšší soutěže. Z Aritmy přišli Jan Kopecký a Zdeněk Kopal, z Motorletu Jindra Pěnek a Petr Koukolík, z Čechie Karlín Jan Moravec, Boris Sedláček z Admiry a Bohouš Cihelka z Košíř. Po krátkém působení trenéra Luboše Moravce a Eduarda Jůsy se na podzim 95mužstva ujal Václav Diviš. Ten do mužstva začal postupně zařazovat i mladíky z dorostu. V sezoně 95 - 96 skončilo mužstvo na 7. místě, když jen porážka v posledním kole s postupujícm Tempem zavinila, že se nestalo nejlepším týmem jara. V květnu 96 vyhrálo turnaj v rakouském Längenfeldu. Podzim 96 však přiliš nevyšel a trenéra Diviše nahradil Milan Kudrna. Konečné umístění na 6. místě nebylo špatné, ale určitě jsme chtěli před sezonou víc. Před zahájením sezony 97 - 98 se už nahlas hovořilo o postupu. Výraznou posilou se stal brankář Michal Šilhavý, který přišel z kádru ligové Viktorie Žižkov. Na utkání s největším konkurentem, mužstvem Braníka, jsme odjížděli z první pozice. Zápas jsme však nezvládli a sedm minut před koncem inaksovali jedinou branku. Závěr podzimu se pak dohrál v útlumu a to stálo místo trenéra Kudrnu. Pro zbytek sezony se ujal mužstva Václav Šebesta, dlouholetá brankářská opora. Jaro mužstvo odehrálo v pohodě a dokázalo brankou Kopeckého dokonce porazit postupující Duklu Dejvice na jejím hřišti a ve výborném zápase doma remizovat s Braníkem. Konečná třetí příčka byla po dlouhých letech nejlepším umístěním mužstva