Hodnocení podzimu mladších žáků B
Mladší žáci B ročníku 2003 načali již pátou sezonu svých soutěžních zápasů.
Do podzimu jsme vstoupili dobře a první dva zápasy jsme dokázali vyhrát poměrně výrazným výsledkem. Poté jsme narazili na jednoho z favoritů a to Lipence. Prohráli jsme 9:6. Přesto si nyní po skončení podzimu můžeme říci, že Lipence, které vyhráli podzimní část a byli jen jednou poraženi jsme jim dokázali nastřílet nejvíce gólů z všech týmů hrající naši soutěž – 6. Soupeř nás výrazněji nepřehrál, spíše přetlačil, díky silnějším klukům z ročníku 2002. Pak přišla smolná prohra s Nebušicemi, která byla opravdu nezasloužená. Poté přišel náš nejlepší výkon proti Čakovicím. Pak však přišel slabý výkon proti Radotínu a remíza. Pak nás přehrál soupeř z FA AZ, který je fotbalově nejlepším týmem v této soutěži, ale doplácí na věkový a tedy i fyzický deficit 2 roků (prohrál 2x s Bílou Horou a Lipencemi). Podařilo se nás povinně přehrát poslední Tróju, kde jsme vinou několika absencí museli hrát jen s jedním střídáním. V posledním kole nás přetlačila Bílá Hora.
Herně jsem byl poměrně spokojený. Hráli jsme fotbal, který jsme si předsevzali, tedy hrát po zemi, kombinačně. Být agresivní a kompaktní při bránění a co nejvíce zhušťovat prostor. To se nám celkem daří a budeme se jistě zlepšovat. Nutíme se do útočení, naši obránci vytahují hru, dokáží vyvézt míč a přečíslit soupeře. Téměř jsme zapudili nakopávání a prostoduché běhání jen za nakopnutým míčem. Pokročili jsme v individuální technice. Každý hráč umí použít nějakou kličku, kterým se věnujeme s železnou pravidelností. Nebojíme se chodit do soubojů 1:1 a díky častému tréninku a i sebevědomí a i mé podpoře se tak snažíme řešit situace, kde jiní už jen bezduše nakopávají.
Přestože, jsme v průměru mladší než soupeř, jsme kromě FA AZ dokázali každého soupeře přeběhat, vždy posledních 15 minut soupeř mlel z posledního a my dominovali. Fyzičku nijak zvlášť netrénujeme, spíše se projevuje náš herní projev, kdy běhá více míč a soupeř ho musí získavat, což je fyzicky náročné.
Hráli jsme hodně ofenzivně, a vsítili i 4. nejvyšší počet branek v soutěži – 60. Na druhou stranu jsme hodně inkasovali – 70 branek je i na můj vkus hodně – tam musíme přidat jak v brance, tak v týmovém bránění (38 branek jsme inkasovali s prvními třemi týmy).
Velkým plusem bylo také to, že jsme na jaře věnovali hodně času přípravě na vstup na velké hřiště, těch 10 odehraných zápasů na půlku bylo znát, že jsme se nehledali na velkém hřišti.
Mezi „železné muže“ s plným počtem odehraných zápasů se zařadil Ondra Matějovský, Honza Šilhán a Dominik Korynta.
Nejvíce branek nastřílel Honza Šilhán – 15, následovaný Šimonem Horynou – 12 gólů.
Do zápasů zasáhlo celkově 16 hráčů. Počet trénujících je 17 (až vyřídíme registraci i Mariánovi Surmajovi) a do jara nás možná i pár hráčů posílí. Náš ročník má celkem dobré jméno a ono to pak jde celkem samo a nový hráči se objevují téměř sami. Na podzim dorazili 3 nový hráči. Opustil nás Kristian Komani, který nyní září v barvách Sparty Praha, všichni mu to přejeme a držíme i nadále palce, stejně jako on nám, když navštěvuje naše zápasy.
Celkově jsme skončili na 4. místě což považuji za VELKÝ ÚSPĚCH. Když hrajeme proti o rok starším soupeřům. Původně jsem si dal cíl hrát do pátého místa. Což myslím bylo v našich silách. Náš tým mé očekávání předčil. Na první tři týmy nemáme, ale udržení 4. místa je reálným cílem, který se pokusíme naplnit.
Nyní nás čeká ZPO (Zimní přípravné období) vyplněné spoustou přáteláků, zápasů zimního turnaje a taky halových turnajů.
Aleš Rosendorf
