Dokonalý obrat! Starší žáci B slaví další výhru
Kluci jsou frajeři! V neděli na hřišti nechali hodně sil, prokázali dostatek odvahy a velké srdce, které je nakonec dovedlo k vítězství 4:3 nad Přední Kopaninou a postup o soutěž výš s luxusním náskokem 14 bodů!
Souboj prvního s druhým měl být vyrovnanou partií, co mám ale velkou radost, poslední čtyři vzájemné souboje s tímto soupeřem byly v naší režii, a to nejen výsledkově, ale především herně. Jako bychom tu drtivou porážku z podzimu, o které se nemluví, potřebovali. Od té doby mi přijde, že vedu jiný tým, sebevědomější, uvědomělejší a spokojenější.
Od té doby naše hra dostala řád, většina přihrávek má myšlenku, nakopnuté míče míří přesně do volných prostorů pro nabíhající hráče, souboje mají říz a vítěze v našem dresu, kombinace už nevázne, narážečka není sprosté slovo a střílení branek se stalo jednodušší úlohou. Vždyť jsme jich střelili 101 ve 20 mistrovských zápasech.
Zpátky k zápasu. Od začátku jsme byli lepším týmem, dobře kombinovali a celkem snadno se dostávali do šancí. Úvodní gól vstřelil svým prvním za starší Lafi (grafulace!!), druhý přidal Roháč a zdálo se, že to dnes bude klidný zápas, zvlášť když o chvíli později mířil sám na branku Sojkyč. Bohužel přestřelil.
Na druhé straně hrozil jeden hráč. Ten byl jako jediný na hřišti staršího ročníku 2003 a bylo to znát. Nejen, že byl na trávníku nejrychlejší a fyzicky nejvyspělejší, ale také nejdůraznější. Rozhodčí, starší gentleman v letech, si s ním však nedokázal poradit a bez napomenutí nechal jeho nesmyslný skluz v plné rychlosti do Majkla, který měl míč v náručí a ve druhém poločase jeho kopnutí do Kubova břicha. Ten musel obratem odjet sanitkou do nemocnice.
Na jednu stranu dokážu pochopit, že kluk nikomu nechtěl ublížit, ale musí si nejen on, ale i jeho trenér uvědomit, že hraje mezi menšími a fyzicky slabšími kluky a že odpověď, že tam brankář chodí nesměle není důvod ke skluzu s koleny napřed. Jsme zklamaný s přístupem, který k tomu soupeř zaujal, na druhou stranu si vážím, že mi dnes jeho trenér napsal s dotazem na zdravotní stav hráčů.
Odpověď, že tohle je fotbal, neberu. Tohle fotbal není, zvlášť ne u dětí, tam patří hlavně radost ze hry a zdraví. Vím, že jsem Oldovi nemusel zničit kyblík s vodou, ale pokud půjde o kluky, vždy budu stát na jejich straně, zastanu se jich v každé situaci, budu tu pro ně a pokusím se, aby odchodů do lepších klubů, kterých se pár kluků letos dočkalo, bylo co nejvíce. Přeji jim to! A doufám, že mé rozčilování v podobných situacích bude pochopeno.
Zpátky k zápasu, i když pro mě zraněním Kuby zápas skončil. Následně jsem hru přestal sledovat, párkrát kopl do avizovaného kyblíku a soustředil se na to, aby ho co nejrychleji odvezli. I tak chci ale smeknout před hráči, kteří se nevzdali a za stavu 2:3 pokračovali v trpělivé hře bez nakopávaných míčů. Přesnou kombinací jsme se dál dostávali do šancí. Odměnou byla Sýrova vyrovnávací branka, která byla jubilejní 100. trefou našeho týmu v sezóně.
Vyvrcholení přišlo tři minuty před závěrečným hvizdem, kdy Šilhy převzal v rychlosti míč před obranou, dvěma soupeřům se elegantně vyhnul a luxusně přehodil brankáře. 4:3! Body opět zůstali na Zličíně. Tabulku soutěže jsme vyhráli s náskokem 14 bodů! Klobouk dolů!
Mám radost, že kluci i přes tři inkasované branky za 10 minut a zranění Kuby zůstali soustředění a klidní, Klandr s Koťasem byli v obraně jistotou a vpředu se statečně prali Lafi se Sojkyčem. O ostatních ani nemluvě, záloha dnes dominovala a vytvářela útočníkům řadu šancí, krajní obránci se nebáli útočit. Jen tak dál, máme na co navazovat.
