PŘEDVEDENÁ HRA LEPŠÍ NEŽ VÝSLEDEK
V pondělí 28. září 2015, na svátek všech Václavů, jsme jeli na první podzimní venkovní turnaj do Kosmonos nedaleko Mladé Boleslavi, v místě, kde bydlel, nevím, zda ještě bydlí i oštěpařský mág Honza Železný.
Počasí přálo, pro fotbal ideální podmínky. Turnaje se zúčastnilo patnáct družstev, rozdělených do třech skupin. Měli jsme trochu smůly, že nás nalosovali do velmi těžké skupiny, ze které vzešel vítěz turnaje a i čtvrtý v celkovém pořadí.
První zápas proti ČLU Beroun ani nemohl začít hůř. Desátá vteřina 0:1, třicátá 0:2 a bylo hotovo. Zaostávali jsme za soupeřem úplně ve všem, největší rozdíl byl v nasazení, statečnosti v osobních soubojích a uvědomění si, že fotbal prostě taky bolí. Konečné skóre v náš neprospěch mohlo být ještě vyšší, naštěstí se hrálo jen patnáct minut. Boxerskou hantýrkou řečeno, chyběl už jen vhozený ručník.
Druhé utkání proti Spartaku Kbely jsme už zvládli. Soupeř, který nás v mistráku na dvou souběžně hraných hřištích s přehledem porazil, tahal tentokrát za kratší konec.
S pozdějším vítězem turnaje z Uhlířských Janovic se nedalo nic moc dělat. Protivník postavil určitě několik starších hráčů, už jejich postavy a motorické schopnosti více než naznačovaly, že tudy vlak neprojede. Přesto naši kluci bojovali, měli šance, ale skórovat se jim podařilo jen jednou.
V posledním zápase proti FK Mladá Boleslav náš tým dlouho vedl, i o dvě branky a byl lepší. O všem rozhodla nepochopitelná pětiminutovka, kdy jsme dostali čtyři slepené góly a i přes snahu v závěru nedokázali s výsledkem nic udělat.
V nadstavbové části jsme šli na Benešov. Naše mužstvo rychle vedlo 2:0, střídající hráči situaci komentovali, že soupeř je slaboučký. Najednou bum, bum, bum a rázem to bylo 2:3. V závěru se nám podařilo strhnout vítězství na svoji stranu, ale fotbal plakal. Náš nejhorší zápas na turnaji, bezprostředně po něm došlo na domluvu.
V posledním utkání kluci už nezaváhali a smetli Slavii Jesenice 6:1.
Celkově lze říct, že i přes konečné desáté místo tým nezklamal. Tři výhry, tři prohry, dalo se na to i koukat. Hodně budeme muset zapracovat na hře po zemi, začíná už u gólmana, většinu branek jsme dali stejným způsobem, vyhození brankáře na půlku, únik, gól. Je třeba mnohem častěji rozehrávat nohou do stran na volné obránce i za cenu, že to zkazím a dostanu gól. To je součást hry. Zatím se fotbal učíme a k učení patří i chyby. Je nutné, aby hra byla variabilnější a soupeř nevěděl, co bude následovat.
Na závěr perlička pro zasmání. Po čtvrtém zápase za mnou přiběhl Matěj Košnář a byl smutný, že zase nedal gól. Ptal jsem se ho, čím si myslí, že to je. Matěj odvětil, že ho asi špatně cvičím. Na moji poznámku, že cvičím i jiné hráče a ti branky střílí, se Matěj zamyslel a povídá: „ Tak to tedy už fakt nechápu, proč góly nedávám.“
Naše zápasy:
ČLU Beroun 1:9, SK Spartak Kbely 3:1, SK Uhlířské Janovice 1:6, SK Mladá Boleslav 4:5, SK Benešov 4:3, SK Slavia Jesenice 5:1.
Sestava:
Šill – Procházka, Košnář, Křovák – Strnádek, Folprecht, Poupě
Góly na turnaji:
Folprecht 12, Strnádek 4, Poupě 2
Konečné pořadí:
1. SK Uhlířské Janovice, 2. TJ SK Satalice, 3. SK Pardubice, 4. ČLU Beroun, 5. SK VTJ Rapid Liberec, 6. SK Brandýs – Boleslav, 7. FK Mladá Boleslav, 8. FK Meteor Praha XIII, 9. AFK Milovice, 10. FC Zličín, 11. SK Benešov, 12. SK Slavia Jesenice, 13. SK Spartak Kbely, 14. SK Kolín, 15. AFK Pečky.
