Jak to, že kluci mají takové úspěchy? Domnívám se, že za ty dva roky se je nám společně podařilo zbláznit pro fotbal. Chlapci trénují nebo si jen tak kopou i individuálně, přidávají si, milují tu krásnou hru, chtějí se sami zlepšovat a výsledek toho všeho vidíme všichni.
Je to právě láska k fotbalu, která dělá s naším týmem zázraky, těšení se na trénink či jen na prostý dotek s míčem, to je vždy na prvním místě, prostě zábava, a žádný stres. A tak to, troufnu si tvrdit, i je. rn Na turnaji v Ruzyni jsme hned v úvodním utkání podlehli. Vyskytly se hlasy, že kluci nehráli dobře, nicméně já to viděl jinak.
Celý tým podal velmi slušný výkon, prohrálo se jen proto, že jsme trefovali tyče a nebyli schopni proměňovat šance. Herně ale všichni hráči obstáli, to bylo důležité. Nedošlo k žádným výčitkám nebo něčemu podobnému a co následovalo? Další tři zápasy ve skupině jsme vyhráli a z druhého místa postoupili do semifinále.
V něm naši hráči poměrně s přehledem porazili druhý tým Stodůlek a ve finále po boji i Roztoky u Prahy. Nejlepším střelcem našeho týmu na turnaji se stal Fanda Poupě, jen o jeden gól mu unikl titul nejlepšího střelce celého turnaje. Je to příslib do budoucna, protože Fanda je o rok mladší než další kluci. rn Jak celý turnaj zhodnotit? Tým je silný, hladový po úspěchu a má charakter.