Kdo by si nepamatoval těch skvělých sedm chlapíků z amerického kultovního westernu z roku 1960. Naši klukovští idolové z dětství - Chris, Vin, Britt, Harry, Lee, Bernardo a Chico, bojovali proti velké přesile banditů v čele s Calverou. rn Dosaďte si na jejich místo tyto jména - Dominik, Jenda, Míša, Fanda, Kryštof, Filípek I, Filípek II a víte přesně, jak se naši kluci museli cítit dnes na turnaji.
Proti soupeřům, narozeným v roce 2008, jsme postavili nezkušené mužstvo se třemi hráči ročníku 2010, jedním 2009, a pouhými třemi 2008. Toto sousto se pochopitelně ukázalo být nad naše síly a z větší části jsme nedokázali vůbec konkurovat. Přesto ale kluci sympaticky bojovali a prali se s nepříznivým osudem. rn Při absenci šesti - sedmi hráčů základní sestavy bylo jasné, že výsledkově těžko něco zvládneme.
Postupně jsme prohrávali zápas za zápasem, celkem šestkrát a obsadili poslední sedmé místo v turnaji. Je ale potřeba smutnit? Rozhodně ne! Fotbal má být pro pěti, šesti, sedmileté děti především zábavou a koníčkem, ne prací a povinností. Ony k tomu většinou také tak přistupují, tedy do doby, než se najde dospělý a chce po nich hlavně výkon.
Dnes jsme na turnaji viděli v jiných družstvech řvoucí tatínky, maminky lomící rukama a plačící děti. Spolehlivý způsob, jak jim fotbal znechutit navždy. Prohrálo se, no a co? Přístě se vyhraje a jede se dál. Fotbal se skládá z výher i…