Bohužel, první poločas byl jak z hororového filmu. Kluci byli v obranné fázi nedůrazní, daleko od hráčů a umožňovali tak soupeři jak jednoduše přecházet, především středem, na naši polovinu. V útočené fázi jsme zase nebyli odvážní, chyběl tomu nápad a především chuť nabídnout se.
Nutno říci, že soupeř byl lepší, většinu prvního poločasu nás zatlačil na vlastní polovině, ale že by si vytvářel nějaké vyložené šance, to se říci nedá. Ale byl velmi efektivní. Z pěti šancí dokázali čtyři využít a díky naší nemohoucnosti v útoku něco vymyslet, se odcházelo do šaten za stavu 4:0 pro domácí. rn O přestávce si kluci sami vzali slovo, řekli si, že takhle by to nešlo a že se s tím pokusí něco udělat.
Při pohledu na ně jsem tomu i já sám začal věřit. Bylo v nich vidět najednou odhodlání, chuť a „nasranost“ s výsledkem něco udělat. Změnili jsme rozestavení na 3-1-3, poslali Toma do brány, Majkla do pole a šli se pokusit o zázrak. rn Druhý poločas, to už byla jiná písnička. Kluci zlepšili pohyb, důraz, zkvalitnili a zpřesnili přihrávky a domácí nevěděli, kde jim hlava stojí.
Během druhého poločasu měli pouze dvě střely na bránu, a to ještě z půlky, jinak se nebyli schopni vymanit ze své poloviny. Naopak my jsme si vytvářeli jednu šanci za druhou, a některé i 1000%. Bohužel naše efektivnost byla, dá se říci nulová. Domácí podržel skvěle chytající gólman, a když už byl překonán, zastoupil ho…