První zápas a hned favorit turnaje, pražská Dukla. Vyrovnané utkání rozhodla až chyba našeho gólmana při rozehrávce v poslední minutě. Nutno poznamenat, že Jenda Raszka chytal teprve svůj druhý turnaj, to se pochopitelně muselo projevit. Nikdo ho nezatracoval, chyby k fotbalu patří a Jenda měl několik klíčových zákroků. Další dvě utkání jsme sice výsledkově zvládli, ale herně nepřesvědčili.
Zápas s Unhoští byl určitě naším nejlepším na turnaji, jen výsledek mohl dopadnout lépe. A v podobném duchu jsme odehráli ostatní utkání. rn Jak zhodnotit naše výkony? Gólman to měl těžké, navíc beci mu to moc neusnadnili. Vyráběli individuální chyby, útočníci se těžko prosazovali a občas se zapomínali vracet. Některým hráčům zvlhnul střelecký prach, celkově to bylo takové hrané na vodě.
rn Možná je dobře, že jsme nevyhráli, alespoň si zase sedneme na zadek, budeme pokorní a hodně pracovat. rn Pořád se ale nemohu ubránit dojmu, že tenhle turnaj jsme mohli a měli vyhrát. Hráči si musí uvědomit, že je nutné každý zápas odehrát naplno. Ale jsou to pořád děti, které se fotbal učí, nemohu po nich chtít to, co po dospělých hráčích. Tým má charakter, dokáže hrát líbivý fotbal, jen to prostě nejde pokaždé.
Osobně jsem na naše hráče velmi pyšný a jsem rád, že tyto kluky mohu trénovat. Kapitánem týmu byl Míša Folprecht, pokud nemohl na turnaj, dával jsem pásku Matěji Košnářovi. Pak jsem ji Matějovi…