Náš tým jsem připravoval na velkou bitvu proti silnému soupeři, který vévodí tabulce. Změnili jsme rozestavení (které jsme však na podzim několikrát vyzkoušeli) na 3-3-1. Zhustili jsme prostředek hřiště a chtěli využívat hru přes kraje směrem dopředu.
Tentokráte jsme vypustili vysoké napadání, které při stylu hry Lipenců by bylo spíše kontraproduktivní (když soupeř nakopává dlouhé míče, tak stačí vysunout obranu a chytat soupeře do ofsajdu – (Lipence to nakopávání, mají na rozdíl od většiny soupeřů dobře zmáknuté, podpořené dostečným počtem hráčů, kteří jdou za míčem a proto jsem se obával, že vysunutý pressink by nefungoval), což v mladších žácích nejde, protože se na ofsajd nehraje od půlky, ale až od vápna) překopávali by nás a snadno, pokud by se nikdo ze zálohy nevracel, by nás přečíslili.
Směrem dopředu jsme chtěli hrát jednoduše, po zemi a rychle přes kraje. Jinak to proti těm habánům, co byli o hlavu vyšší a také v jiné váhové kategorii, nešlo. Chtěli jsme jako na podzim využít toho, že ti velcí kluci sice mají sílu, ale pokud míč udržíme na zemi, tak budou mít problém s koordinací a rychlostí, což se potvrdilo.
Prvních deset minut jsme se bránili na naší půlce a nedokázali efektivně míč vyvézt, vše se nám vracelo dlouhými nákopy k brance. Několik závarů jsme i díky enormnímu nasazení celého týmu přežili. Hosté se tam snažili procpat, ale naráželi na zhuštěný blok a…