Po dlouhé zimní pauze jsme opět naskočili do mistrovských utkání. V 16. kole jsme přivítali těžkého soupeře, a to Sokol Královice. Z podzimu jsme jim měli co vracet a tak jsme chtěli nechat na hřišti duši. Trošku jsme soupeře sledovali i v přátelských utkáních, abychom se mohli připravit. Hlavně pohlídat a zdvojovat soupeřovi útočníky. Trošku se vše trénovalo a nacvičovalo i na trénincích.
Kluci byli připraveni a nálada v kabině byla vynikající. rn Do zápasu jsme vstoupili hodně aktivně a kombinační hrou jsme se dostávali k vápnu soupeře. Bohužel bez šancí na vstřelení gólu. Hodně nám zatrnulo, když hráč soupeře nevybíravě vyskočil na Valouška a srazil ho k zemi. Naštěstí se nic vážného nestalo, ale zákrok volal po žluté kartě. Hodně mě soupeř překvapil svou tvrdou hrou.
První poločas nenabídl žádné vyložené šance, jen malé náznaky, které končily střelami z větší vzdálenosti. Na obou stranách perfektně pracovala obrana a tak bylo těžké se k nějakým šancím dostat. První poločas tedy, bez velkého vzruchu bez branek. rn O přestávce jsem kluky nabádal k opatrnosti a stálému zabezpečení obrany. To kluci také splnili a ještě jsme byli od začátku druhé půle aktivnější.
Více jsme se pohybovali na půlce soupeře a vytvářeli jsme si po kombinacích i fauly. Z trestných kopů se nám, ale nepodařilo vstřelit gól. Střely Čvančary, Bouse a hlavička Merty bohužel v síti neskončily. Pak přišla…