Osobně jsem velmi rád, že se povedlo na společném termínu dohodnout právě s těmito dvěma kluby, protože vztahy nejen s jejich trenéry, ale i hráči jsou velmi přátelské a výkonnostní rozdíly minimální. I díky tomu jsme byli svědky třech vyrovnaných zápasů, ve kterých rozhodovalo skutečně málo. A i když nakonec vítěz může být jen jeden, tentokrát nebylo jeho jméno tak důležité.
rn Ocenění si zaslouží vítězný Motorlet, stříbrný Zličín i bronzová Bílá Hora. Kdyby se udělovaly medaile, zaslouženě by si kluci z Bílky jednu z nich na krku odnesli. V žádném ze zápasů nevyšli střelecky naprázdno, navíc svou zarputilostí nutili oba své soky hrát naplno do závěrečného hvizdu. rn Pomyslné finále mezi Zličínem a Motorletem bylo dlouho vyrovnané, tomu odpovídá i nerozhodný poločasový stav 2:2.
Po přestávce se ale ukázal rozdíl v kvalitě útočné fáze, kterou potvrdil tým z Jinonic a zvítězil tak zaslouženě 4:2. Nutno říct, že naše hra nebyla špatná, kluci makali, nechtěli nechat výsledek soupeři zadarmo. Bohužel s podobně technicky vybavenými týmy stačí malý kousek prostoru, který jim necháte, a přijde trest. rn Nejsvětlejší okamžik si naši kluci schovali na jednu z dovednostních soutěží mezi zápasy, slalom.
Do něj byli vybráni čtyři hráči z každého týmu. Pavoukem se do semifinále prokousali ale jen Zličíňáci, semifinále tak již bylo plně v jejich režii a pěknou exhibicí pro naše rodiče…