Nastupuji za dospělé v našem klubu jedenáctým rokem, sedmým trénuji mládež, od začátku sleduji dění nejen v zákulisí, ale i to, jak FC Zličín působí navenek. Hned na začátku chci napsat: Sakra, vždyť žijeme to nejlepší období v historii klubu, važme si toho, dejme to najevo. Nehledejme neustále to špatné (i když věřím, že nás tento přístup může posouvat vpřed), vždyť je toho tolik, co chválit. Zkusím argumentovat.
rn Za poslední roky jsme neměli nikdy tolik dětí v mládežnických týmech, nepamatuji si, kdy by až na jedinou výjimku všechna mužstva hrála nejvyšší pražskou soutěž, a to včetně dospělých. Díky vedení klubu a Městské části využíváme travnaté hřiště, dvě plochy s umělou trávou a halu. V Praze (a snad i v Česku) byste moc podobně vybavených areálů nenašli. Alespoň ne na takové úrovni, jako se pohybujeme my.
Uvědomme si, že Zličín se řadí mezi mikroregionální kluby s minimálním rozpočtem, přesto s tak fungující mládeží, která v horizontu pěti let bude schopna produkovat řadu hráčů v odpovídající kvalitě do dospělé kategorie. Rovná se ušetření nákladů na posilování mužstva dospělých, zisk financí za jejich případný prodej. A to nemluvím o vyšších financích z členských příspěvků.
rn Občas mám pocit, že si ty klacky házíme pod nohy sami, jako bychom přehlíželi, co všechno se nám daří. Stačí se podívat na úspěšný boj vedení klubu (a nejen jeho) o vyřešení stavby nových…