Co vám budu povídat, pro „mé“ kluky z ročníků 2004 a 2005, to bylo těžké sousto, boje ze školní lavice se občas přenesou i na hřiště, zvlášť když i tam mají starší logicky navrch. Ale zvládlo se to i přes mrazivé podmínky a nucené výběhy do okolí areálu z důvodu odklízení sněhu ze hřiště. A já měl alespoň možnost sledovat, jak „starší“ kluci před víkendovým turnajem pracují a fungují.
rn To, co jsem vypozoroval během tréninků, se ukázalo hned při prvním utkání halového turnaje ve Zbuzanech. Kluci jsou naučeni neustále něčemu vzdorovat, prokazovat svůj postoj a jakoukoliv radu či kritiku berou jako křivdu. Naštěstí nás to nemuselo v úvodu turnaje mrzet, kdy jsme soupeře z Kročehlav bez problému přehráli 5:0. rn V kabině však přišel na řadu dlouhý rozhovor, v žádném případě však monolog.
Sami kluci byli překvapeni, když jsem se jich zeptal na jejich názor. Chtěl jsem vědět, co za jejich tvrdohlavostí stojí. A rozhodně to nelze svádět na pubertu či jejich náročný věk. Ti kluci jsou skvělí, a to jak lidsky tak fotbalovostí, jen to možná málo slyší.
Věřím, že pochopili, že trenér je tu s nimi, stojí na stejné straně hřiště, chce pro ně získat medaili a možná má skutečně po hřišti zpoza lajny lepší rozhled než oni z centra dění. rn Od druhého zápasu nastoupil úplně jiný tým Zličína. Rázem nikdo nehleděl na to, že spoluhráč udělal chybu, zkrátka ji běžel za něj napravit. Když přišla…