Jako přes kopírák začaly oba duely, při kterých jsme prvních dvacet pět minut hry naprosto ovládli. Soupeře jsme aktivní hrou zatlačili na jeho polovinu a rodiče roztleskali pohlednými, rychlými a hlavně přesnými akcemi. Co naplat, ani v jednom případě jsme se neprosadili střelecky, a to nás stálo výsledek. O to víc porážky bolí.
Ale hledejme pozitiva, vždyť kdo by řekl, že s těmito favorizovanými týmy soutěže budeme držet krok, ba co víc, jsme schopni je herně přehrávat? rn Jsou to dobré zprávy, myslím si. Když se podívám na jednotlivé momenty hry, kdy si kluci dovolí v situacích 1 na 1, umí přečíst dění na hřišti a vhodně naběhnout, vymyslet rychlou narážečku, perfektně vystřelit. Jen ty góly, ty nám tam pořád nějak nepadají.
Ať už to budeme svádět na malý důraz v koncovce, dlouhé rozmýšlení, nepřesnost, smůlu, výsledek bude stejný. Fotbal se hraje na góly, tak tomu bude v jakékoliv věkové kategorii. Naštěstí jsme stále v jedné z těch nejmladších, proto mě to trápí mnohem méně, zvlášť když mohu sledovat, jak jdou kluci herně nahoru. rn Budu se opakovat, ale tenhle tým chce pracovat, tvrdě pracovat, každý hráč má chuť být lepší a vyhrávat.
I proto jsme často svědky slz, vzteku a třeba i nevyrovnaných výkonů. Tady se projevuje určitá nevyzrálost. V klíčových momentech zápasu kluci neumí vzít až na výjimky zodpovědnost na sebe. Když se nedaří, začnou rozhazovat rukama…