Museli jsme tedy opět trochu improvizovat a točit se sestavou dle možností. Začátek zápasu nám vyšel ale skvěle. Výborně jsme napadali obranu soupeře a ten vytvářet chyby ,ty jsme ale bohužel nedokázali využít. Šance Fuksi a Mayera zůstali pouze u šancí. Při zakončení to vypadalo jako kdybychom měli úplně vymetené hlavy a nevěděli jsme co rychle dělat.
Šli jsme sami již za obranou na brankáře ale nesmyslně jsme z rohu velkého vápna stříleli. Asi tak po 15 minutách jsme ale úplně přestali hrát. Nebyla vidět nabídka a ani jsme nebyli schopni si přesně přihrát na 3 metry. Když už jsme šli do přečíslení tak do lajny balon místo na nohu na 3 metry šel až do rohového praporku. V téhle fázi jsme vypadali jak po velkém flámu.
Také jsme hodně faulovali a ještě jsme to komentovali. Soupeř měl větší chuť hrát a také to tak na hřišti vypadalo. Na štestí pro nás si ale žádnou velkou šanci nevytvořil. Gól sice Vyšehrad dal ale pro ofsajd nebyl uznán. Naopak mi po té mizérii jsme měli velkou šanci kdy Standa Kubr poslal Fuksu do brejku který přehodil golmana. Míč směřující do branky stihl ale ještě soupeř doběhnout a vykopnout z brankové čáry.
To bylo v prvním poločase vše. rn O přestávce jsem klukům důrazně a hlasitě vysvětlil že takhle tedy ne. Byl jsem nespokojen snad se vším. rn Druhý poločas byl ale již o něčem jiném. Více jsme se nabízeli a zpřesnili hru. Hned to vypadalo jako fotbal…