Šestnáct branek a jen jediná vstřelená, realita, se kterou bych za normálních okolností jako hlavní trenér a člověk zodpovědný za výsledky a výkony týmu jen těžko smiřoval. A ano, jde to těžce, i nyní dva dny po utkání. Na druhou stranu je potřeba se podívat na sílu soupeře střízlivým okem. Kdyby se hrálo znovu, zvolil bych jinou taktiku, hráče, rozestavení, výsledek by byl plus mínus stejný.
rn Prokletý soupeř, říkám si občas, když narazíme na Fotbalovou akademii Alexe Zbura. Na jedné straně sympatický trenér a kamarád, na té druhé mašina na hezký a efektivní fotbal bez špetky slitování. Moc dobře jsem věděl, do čeho se pouštíme, zvlášť když hrajeme turnaj s týmy o rok staršími. Holt tak hovoří žákovská pravidla, kdy jako B tým nastupujete s ročníky 2004 a 2005 proti hráčům 2003.
I tomu odpovídá výsledek. rn Jasně, můžeme se vymlouvat na v některých případech až dvouletý rozdíl, na omezenou možnost výběru hráčů i fyzickou zátěž uprostřed zimní přípravy. O tom to ale není. Fotbal je stále pro tak mladé kluky především zábava a škola hrou. Tentokrát to byla Škola s velkým Š, bolestivá, náročná a poučná. rn S přibývajícími brankami v naší síti jsem přemýšlel, nakolik to s klukama otřese.
V tu chvíli jsem si vážil bojovnosti, se kterou se snažili odvrátit další gól, ale šlo to těžce, o to marnější boj to byl, o to těžší bylo je motivovat do dalšího střídání. Uběhlo 70 minut a…