Když jsem dostal od spoluhráče z A týmu Martina Zahálky nabídku sehnání několika lístků na nedělní zápas s Pardubicemi, kývl jsem. To jsem ještě netušil, že mu druhý den opáčím zájmem svých svěřenců v počtu 57 kusů. Ano, přesně tolik zličíňáků z této naši věkové kategorie včetně rodinných příslušníků na hokej chtělo vyrazit. Díky „nafukovací“ kapacitě arény nakonec také vyrazilo.
rn Rezervovaný druhý vagón soupravy metra až do stanice Českomoravská v klubových modrobílých barvách, dětský koutek v Galerii Harfa i tamní malířka sparťanských vlajek, pochopily, že tenhle tým žije pro zážitky. Těch si z hokejového odpoledne odnesl celou řadu.
rn Začalo to prohlídkou stanice metra, pokračovalo bitvami na X-Boxu, dobrodružným pátráním po ztracených bundách méně zodpovědných hráčů až po samotný program na hokejovém zápase, který vyvrcholil druhou přestávkou. To si šest hráčů „vystříhalo“ účast v soutěži přímo na ledě, kam vyrazilo společně s námi trenéry.
rn Dva vláčky spojené hokejkou, okruh podél mantinelu a klouzání po svých po ledové ploše před zraky deseti tisíc fanoušků. Teď mají tihle kluci co dělat, aby podobnou slávu na otevřené scéně zažili i na fotbalovém trávníku. Na ledě se jim to podařilo, jistě pomohly i sparťanské šály na jejich krku a jednotná zličínská trikolora, která z nich udělala skutečný mančaft.