Vzpomínám si na to, jako by to bylo včera, přijeli jsme z letního soustředění natěšení na naši první sezónu ve velké soutěži, v Pražském přeboru a hned v úvodním zápase dostali osmičku v Újezdě nad Lesy (2:8). Au! Pád z hrušky zabolel v kabině každého a možná i pár rodičů za klandrem. rn Podzim: Nadějný začátek, hořký konce rn Přitom jsme se rychle ujali vedení.
Ani to nestačilo, nervozita na našich kopačkách byla až moc velká. Naštěstí jsme ji rychle setřásli a vítězstvím 6:0 nad Duklou Jižní Město se trošku uklidnili. A pak přišel malý fotbalový zázrak, zápas na hřišti rivala z Prahy 5, Motorletu. rn Poločasový stav 1:0 pro domácí nám dával naději, přestože jsme mohli prohrávat klidně o pět branek. Tlak soupeře byl velký, přidala se jeho neproměněná penalta.
Klukům jsem v kabině říkal, ať si toho výsledku váží a pustí se za obratem. Neměli co ztratit a pak se na hřišti oddali jednomu z nejlepších výkonů, co jsem od nich viděl. Vítězství 2:1 bylo pro Motorlet kruté, pro nás odměnou za letní dřinu. rn Po pěti kolech jsme měli deset bodů a dělili se s nejlepšími pražskými celky o přední příčky. Pak ale přišlo vystřízlivění.
Po zbytek podzimu jsme nedokázali ani jednou bodovat. Můžeme se plácat po zádech za krásný zápas na Slavii (0:3), těsnou prohru s celkovým vítězem soutěže Meteorem (3:5) i smolné domácí zaváhání s druhými Střešovice (2:5), ale body nám tyto klání…