Jako závěrečného soupeře letní přípravy jsme zvolili tým z Radotína, a to z prostého důvodu, doposud jsme ho ve vzájemných zápasech dokázali zdolat jen jednou. Jeho hra je velmi agresivní, rychlá a technická, což je přesně to, co očekávám od soupeřů v Pražském přeboru. Prověrku jsme zvládli, ale nic jednoduchého to nebylo.
rn Poločasové vedení 3:1 mohlo být vyšší, bohužel vyložené šance měl i soupeř, což dává velký vykřičník naší obranné hře. U kluků mi chybí stále větší důraz, zajišťování a hlavně komunikace, která jde stále především za mnou, což není dobře ani pro mé hlasivky, ani pro samotné kluky. Hru jsme měli pod kontrolou, což mě těší ze všeho nejvíce.
rn Po přestávce jsem měl pocit, že začal mít více ze hry soupeř, kluci se zatáhli jako by jim docházela síla. Navíc snaha o kombinační hru za každé situace nás dostávala pod tlak při zbytečných ztrátách. Naštěstí tento útlum trval jen chvíli a pár brejků nás dostalo zpátky. Hra se přelévala ze strany na stranu, šance ale přicházely hlavně z našich kopaček, což mě těší.
Obrana fungovala až na pár okamžiků na výbornou, a to především díky účinnému napadání a zlepšené hře krajních obránců. rn Jedna inkasovaná branka nás nepoložila a utkání jsme dotáhli do vítězného konce. Škoda, že ne s výraznějším skóre, protože příležitostí na to bylo hodně. rn Když to shrnu, trápí mě před sobotním startem sezóny tři velmi obecné věci…