V první řadě je potřeba uznat kvality soupeře, dvě nabité sedmičky technicky zdatnými a v mnohým případech i urostlými hráči byly nad naše síly, to je zkrátka fakt, který si musíme připustit. Soupeř podal koncentrovaný výkon, od první chvíle věděl, jakým způsobem chce hrát a nebral žádné ohledy. Bohužel mi je brali až příliš.
rn Začátek utkání byl vyrovnaný, kluci včas dostupovali a snažili se tlačit na rozehrávku Libuše. Dařilo se jim to dvacet minut, pak začal její tlak sílit a náš obranný blok se stahoval stále hlouběji. To vyústilo ve vedoucí gól, když hráče Libuše před pokutovým územím nikdo neatakoval a ten z dálky trefil přesně. Další dvě branky byly jako přes kopírák.
Záloha zalezla hluboko mezi obránce, čekala rozehrávku, nevystoupila, nenapadala střelce a ten jednoduše pálil a pálil přesně. rn Poločasový stav 0:5 byl krutý, možná až příliš, soupeři tam spadlo všechno, nám nic, ale to především proto, že jsme se o to ani nepokusili. V kabině se hlas nezvyšoval, bylo by to zbytečné a kluky poslalo psychicky ještě níž. Nikdo nic neodflákl, kluci makali.
Marně jsem jim vysvětloval, že se ale musí tlačit víc dopředu, obranná trojka musí stát u útočníků, i kdyby to mělo být na polovině soupeře. Báli se. Báli se rychlých protiútoků do prostoru za nimi. Neměli na soupeře a cítili to. rn Nechtěli se vzdát, to ne, ale bylo těžké jim zvednout hlavy, protože se báli. S podobně…