Jestli pro mě bylo něco skutečným povzbuzením před nedělním výkopem, byly to zprávy ze zápasu našeho béčka, které o den dříve zvládlo na jedničku svou premiéru a uhrálo v ní cenný bod. Ještě více než samotný výsledek mě ale těšila atmosféra okolo tohoto zápasu, kdy z kluků vyzařovala upřímná spokojenost. Úkol jsme tak měli s áčkem jasný, navázat na ně.
rn A pokud jsem hodnotil výkon mladších jedničkou, tady musím tu jedničku ještě podtrhnout, protože nejen výsledek 6:0 nad Duklou Jižní Město, ale především samotná hra a nadšení, které do ní kluci vložili, si jí zaslouží. Takže na začátek velké DÍKY, které je na místě.
rn Úvod jsme sice nezachytili podle představ, ale když jsme přežili úvodní šanci soupeře a také jeho branku ze správně odpískaného ofsajdu, začali jsme zápas ovládat, a to doslova. Rychlé tři branky Duklu položily a do poločasu jich mohla dostat dalších pět. Nakonec musela být spokojena, že byl výsledek „jen“ 5:0, protože branek z našich kopaček mohlo padnout více.
Co naplat, střelecká muška stále schází Sojkyčovi i Lafimu. Oba ji ale nahrazují bezmeznou snahou, obětavostí pro tým a hlavně precizními přihrávkami, kterými branky připravují jiným. rn A o tom náš výkon byl především, o týmovosti, která mi tak scházela na Újezdě. Tentokrát se po trávníku proháněl zcela jiný mančaft, podpořený jistým výkonem Dudyse v brance, útočně naladěnými obránci i parádní formou…