Trvalo to tři hodiny, než jsem po závěrečném hvizdu dojel domů a nebylo to jen vzdáleností soupeře, ale především nekonečnými myšlenkami. Ten zápas jsem probíral po telefonu, osobně či zprávami snad se všemi přítomnými. Chtěl jsem mít zpětnou vazbu, mít názory zvenčí i z naší kabiny.
A pak se na to zkusil podívat naprosto subjektivně sám za sebe, protože s klukama jsem trávil poslední týdny opravdu hodně času a společně jsme do přípravy investovali víc, než jsme na hřišti předvedli. rn Škoda! Škoda především pro nás, protože soupeř hratelný byl, škoda, protože za klandrem stály desítky natěšených rodičů a zasloužily si vidět víc, škoda, protože tenhle tým má navíc.
Zklamání zmizí a věřím, že u většiny aktérů se tak stalo se slunečním nedělním ránem, nula na bodovém kontě snad také, a to hned příští víkend, mě však v hlavě stále trvá, protože jsme nebyli schopni předvést to, na co máme. rn Příčin je několik, tou nejzásadnější je kvalita soupeře, kterou je potřeba si přiznat a soupeři k zaslouženému vítězství poblahopřát.
Vytáhlý útočník, který když bylo potřeba, stáhl se do obrany a velmi šikovný a podle mě rozdílový hráč, kapitán, který i přes menší postavu s míčem předváděl kličky, na které jsme nedokázali absolutně reagovat = osm branek v naší síti. To se pak s výsledkem můžete prát, jak chcete. A že se o to především Honza Šilhán na hrotu snažil. Sám na to ale stačit…