I když jsme tam dnes nejeli s bůhvíjakými ambicemi, přece jenom skutečnost překonala všechna očekávání. Nedařilo se nám nic. Přihrávky téměř neexistovaly, ve všech zápasech jsme hráli bojácně a ustrašeně, ale hlavně se nenašel nikdo, kdo by chtěl zvítězit. Nasazení bylo katastrofální, hráči se dnes nemusí doma ani sprchovat, protože při chůzi se člověk nepotí.
Ano, nastoupili jsme s několika hráči, kteří hrají obvykle méně, tito kluci dostali šanci prosadit se do základní sestavy a moc jí nevyužili. Nastoupili jsme i s náhradním gólmanem, který snad jediný snese přísnější měřítko. Hra obrany byl jeden veliký chaos, to zvlášť překvapuje u Míši Kazimourové. Útočná dvojice David Linka a Ondra Šerý předvedla parodii na fotbal. Takhle špatně jsem je spolu hrát ještě neviděl.
Zvlášť David měl dnes svůj den, kdy asi neběhá ze zásady. Prohrát osobní souboj se dá pochopit, ale vůbec do něj nejít, to už je neomluvitelné. Oba útočníci zápasy doslova odchodili a odflákli, s fotbalem to nemělo nic společného. David, Ondra a Michalka si musí uvědomit, že jsou to oni, kdo táhnou celý tým a pokud chceme mít úspěchy, tak právě tito hráči musí ostatní strhnout svým výkonem.
Těžko mohu očekávat, že zavelí někdo jiný. Víc než jsem čekal chyběla rychlost Martina Jankoviče, důraz a bojovnost Šimona Čapka, technická zdatnost Honzy Chába, tvrdost Filipa Vajdla a dalších. Upřímně řečeno, mít u sebe…