Do utkání jsme chtěli vstoupit aktivně, soupeře celoplošně presovat a při zisku míče být aktivní směrem dopředu. Bohužel tréninkové manko, jistá nervozita, a především neochota běhat a nabízet se byly hlavními faktory, díky kterým byl soupeř první poločas lepší. Nedokázali jsme zachytávat rotace domácích, díky kterém nás přečíslovali, jak na stranách, tak uprostřed hřiště.
My jsme se dostali do zápasu až za stavu 2:0, kdy jsme i my začali být nebezpeční. Z kluků vyprchala úvodní nervozita, zpřesnili kombinaci a přidali na pohybu a hned to bylo znát. Díky dvou trefám Šilhyho (přičemž ta první byla výstavní) jsme dokázali vyrovnat. Pak náš výkon opět upadl do oblasti šedi a domácí si rychle vytvořili opět dvoubrankové vedení.
rn Do druhého poločasu jsme změnili rozestavení, řekli si více k napadání a obranné fázi. Také jsem kluky nabádal k větší odvaze, hraní na maximálně tři doteky a rychlému točení hry. A do druhého poločasu nastoupil úplně jiný Zličín.
Kluci byli všude dříve, než soupeř, dokázal akce soupeře zachytávat již v počátcích a úvodních 20 minutách si vytvořili spoustu brankových příležitostí a co je pro mě důležitějších, tak po akcích, které měly hlavu-patu. Dokázali jsme otočit stav na 4:6 po brankách Brouska, 2x Sojkyče a vlastního gólu. Pak se ale začala projevovat únavu.