Areál je v patové situaci, ale nevzdáváme se

Také pravidelně procházíte naším areálem a smutným pohledem sledujete oplocený prostor bývalých šaten, kde se nachází pusté betonové základy? Teď ale na chvíli otočte hlavu na druhou stranu. Vidíte to, cítíte? Desítky dětí se prohání nadšeně za míčem, ta energie, ta chuť, elán. To je pravá tvář našeho klubu.

Také pravidelně procházíte naším areálem a smutným pohledem sledujete oplocený prostor bývalých šaten, kde se nachází pusté betonové základy? Teď ale na chvíli otočte hlavu na druhou stranu. Vidíte to, cítíte? Desítky dětí se prohání nadšeně za míčem, ta energie, ta chuť, elán. To je pravá tvář našeho klubu.

Můžeme tu vést nekonečné debaty o tom, proč zastupitelé se stavební firmou zastavili stavbu, a z patové situace se nehneme. Je mi smutno, ale snažím se myslet reálně a ne jen nechápavě kroutit hlavou. I proto intenzivně s vedením klubu řešíme možnost, jak momentální stav posunout vpřed alespoň pronajmutím buněk či jiným reálným řešením. Se stavebním firmou jednat za klub nemůžeme, ale hledáme jakékoliv jiné cesty. Máme se totiž pro koho snažit.

Nedávno jsem si listoval všemi týmy našeho klubu a napočítal přes 150 aktivních fotbalistů, které vede 13 Nadšených trenérů. Záměrně jsem použil velké „N“, protože čas, který s nimi tráví je k nezaplacení. Stačí se v odpoledních hodinách projít kolem našich hřišť a nasávat tu energii. Desítky dětí se tam prohání se vší spontánností za míčem. Trpěliví, i méně trpěliví trenéři a rodiče je vedou, povzbuzují, fandí. Jsou tu pro ně.

Když se podívám do jiných pražských klubů na srovnatelné úrovni, hráčská základna hlavně v těch mladších kategoriích u nás výrazně roste, a to nejen díky přístupu trenérů. Jsme malý klub s bohatou tradicí, jehož hřiště se momentálně nachází na velmi lukrativním místě. Domy kolem rostou, děti přibývají. Važme si toho, važme si toho, že i přes příliv nových rodin držíme při sobě a užíváme si fotbalovou atmosféru nejen kolem mládeže.

Smutno umí být nám všem, i kritizovat jistě dovedeme všichni. Někdo nedokáže přijmout, že se jeho dítě tísní v buňce u hřiště, jinému nechutná v provizorním stánku s občerstvením. Je to pochopitelné, rozumím tomu. Nejsme ve snadné situaci. Možná ale právě v takové bychom měli vydržet, zkusit klub podpořit, třeba i možnostmi, které každý kolem sebe máme. Přijďte, budeme za to moc rádi, stejně jako jsme rádi za každé dítě, které svým elánem věnuje Zličínu energii.