Zachránili jsme přebor. Mohli jsme chtít víc?

Desáté místo ze čtrnácti týmů, první nesestupové, na našem kontě z 26 zápasů 23 bodů a 74 vstřelených branek? Bylo to maximum pro náš tým? Tady je shrnutí sezóny mladších žáků v Pražském přeboru.

Desáté místo ze čtrnácti týmů, první nesestupové, na našem kontě z 26 zápasů 23 bodů a 74 vstřelených branek? Bylo to maximum pro náš tým? Tady je shrnutí sezóny mladších žáků v Pražském přeboru.

Roteiro - fotbalové statistiky ze všech koutů republiky

Vzpomínám si na to, jako by to bylo včera, přijeli jsme z letního soustředění natěšení na naši první sezónu ve velké soutěži, v Pražském přeboru a hned v úvodním zápase dostali osmičku v Újezdě nad Lesy (2:8). Au! Pád z hrušky zabolel v kabině každého a možná i pár rodičů za klandrem.

Podzim: Nadějný začátek, hořký konce

Přitom jsme se rychle ujali vedení. Ani to nestačilo, nervozita na našich kopačkách byla až moc velká. Naštěstí jsme ji rychle setřásli a vítězstvím 6:0 nad Duklou Jižní Město se trošku uklidnili. A pak přišel malý fotbalový zázrak, zápas na hřišti rivala z Prahy 5, Motorletu.

Poločasový stav 1:0 pro domácí nám dával naději, přestože jsme mohli prohrávat klidně o pět branek. Tlak soupeře byl velký, přidala se jeho neproměněná penalta. Klukům jsem v kabině říkal, ať si toho výsledku váží a pustí se za obratem. Neměli co ztratit a pak se na hřišti oddali jednomu z nejlepších výkonů, co jsem od nich viděl. Vítězství 2:1 bylo pro Motorlet kruté, pro nás odměnou za letní dřinu.

Po pěti kolech jsme měli deset bodů a dělili se s nejlepšími pražskými celky o přední příčky. Pak ale přišlo vystřízlivění. Po zbytek podzimu jsme nedokázali ani jednou bodovat. Můžeme se plácat po zádech za krásný zápas na Slavii (0:3), těsnou prohru s celkovým vítězem soutěže Meteorem (3:5) i smolné domácí zaváhání s druhými Střešovice (2:5), ale body nám tyto klání nepřinesla.

Jaro: Králové prvních poločasů

Kdyby se jarní tabulka tvořila podle prvních 35 minutách hry, tedy podle prvních poločasů, patříme k nejlepším týmům soutěže. Bohužel psychické zkraty v druhých poločasech jsme neměli vůbec pod kontrolou. Čtyřikrát jsme ztratili vedení a z výhodné pozice jsme skončili bez bodů. A až na jednu výjimku to bylo v klíčových duelech s přímými konkurenty o záchranu (Motorlet 3:1/3:5, Podolí 3:0/3:5, Háje 2:1/2:4, Slavia 2:1/2:5).

Je však potřeba hledat pozitiva, kolikrát se nám ještě poštěstí, abychom o poločase vedli nad Slavií a výkonem se jí vyrovnali? A co taková remíza na hřišti druhé Libuše 1:1, i ta si zaslouží uznání. Zlatý bod, když se nyní podíváme na tabulku. Kluci po celou sezónu sbírali zkušenosti, učili od velkých soupeřů, poráželi ty menší. Například domácí zápas s vedoucím a pozdějším vítězem Meteorem byl obrovskou školou. Po 20 minutách jsme prohrávali 0:6 a byli na ručník. Každý čekal pořádný výprask.

Hoši ale dokázali v hlavě přepnout, neustálé povzbuzování nejen ze střídačky, ale také od rodičů je vybičovalo k výjimečnému výkonu. Po zbytek utkání již neinkasovali a naopak skóre zkorigovali na konečných 1:6. Najednou to šlo, kluci pochopili, že hrát se dá s každým. I to se jim do budoucna bude moc hodit, stejně jako celá náročná sezóna.

Závěr soutěže: Zázračná záchrana v poslední vteřině

Vědět od začátku, že sestoupí z Přeboru v letošní sezóně čtyři týmy, tak jsme pořádně nervózní. Protože jsme však pod sebou bezpečně drželi dva celky (Praga, Dukla JM), mysleli si, že jsme v klidu. Na dostřel jsme do posledního kola měli Újezd a Podolí. Pokud bychom je chtěli předskočit, museli bychom zvítězit v závěrečném kole na Dukle Praha.

S tou jsme na podzim prohráli 4:12, a to naprosto zaslouženě. Jejich technická vytříbenost nebyla nic pro nás, nestačili jsme v žádném ohledu a dobře věděli, že nás čeká totožný soupeř téměř bez jediné změny v sestavě. Šance se naskýtala jedině v tom, že nebudeme jen bránit a naopak se odvážně pokusíme napadat přihrávkový systém hry soupeře.

Před utkáním jsem klukům řekl, že jen vítězství nám dá jistotu záchrany a je to vybičovalo k výkonu, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Zodpovědný blok s rychlým přesunem po hřišti, spouštění presinku ve vhodnou chvíli, čisté odebírání míčů a především smrtící protiútoky. Vážně úžasné! Hlasité pokyny jsem mohl omezit, protože kluci nepotřebovali tlačit, oni chtěli sami, moc chtěli uspět. A uspěli. I když k tomu vedla dlouhá cesta.

V brance stál Majkl a se střelami ze střední vzdálenosti si věděl rady. Když už se soupeř dostal blíže, včas vyběhl. Tady nebezpečí nehrozilo, branka byla zajištěná, stejně jako dobře fungující obrana. Góly, které jsme dostali, byli vždy při úniku ze strany. Dalo se jim zabránit, poučení po druhý poločas, do kterého jsme vstupovali s výsledkem 3:2 pro Duklu.

Po pauze jsme přidali na obrátkách, Duklu včas napadali a vytvářeli si tlak. Když jsme se dostali do vedení 4:3, mohli jsme přidat další branky. Bohužel se vrátila naše dobře známá bolest, neproměňování šancí. To Dukla potrestala dokonale a dvě minuty před koncem srovnala střelou z dálky na 4:4.

V tu chvíli se mohlo stát cokoliv. Kluci ale ukázali, že mají utkání ve své moci. Hned po rozehrání si vzali míč do své moci, Koťas našel nezištnou přihrávkou ŠIlhyho, který potvrdil tváří v tvář soupeřovu brankáři, kdo je nejlepší střelec našeho týmu. Když míč skončil v brance, propukla na naší straně obrovská radost. Euforie z jistoty záchrany byla na místě. Z 12. místa jsme poskočili na konečné 10. místo. Všechny čtyři celky pod námi, i ty dva (Podolí, Újezd), které jsme přeskočili brankou v poslední vteřině na Dukle, sestoupili.

Mladší žáky Zličína čeká Pražský přebor i v příští sezóně, konkrétně hráče ročníku 2005. Držíme jim palce!