Václav Kučera
Již dlouho jsem nenapsal žádný vzkaz či postřeh na tento web, ale dnes mi to bohužel nedalo, a tak se musím podělit o své dojmy, které jsem za celé působení ve zličínském působení nabyl. Nejprve je třeba se pozastavit nad tím, jak jsou vnímána jednotlivá mužstva vedením klubu. Bude to z mé strany značně neloajální, ale již mě nebaví neustále slýchávat pořád dokola ty samé řeči o tom, že „áčko je jediné mužstvo, které nás zajímá“. Nejprve je si třeba uvědomit, že vše začíná od mládeže a na ní je třeba primárně stavět, a to z několika naprosto jasných důvodů. Mládež je to, co klub „živí“ a z čeho může eventuálně mužský fotbal čerpat. Netřeba sdělovat, že z naší mládeže vzešli hráči jako Ivan Merta, troufnu si tvrdit, že za posledních 30 let největší hvězda současného zličínského fotbalu, Jakub Podaný, který je hráčem pražské Sparty, Ondřej Kučera, který v minulé sezóně byl hráčem pražské Dukly a mohl bych pokračovat dále. Opravdu na to, že jsme malý klub, jsme do „velkého“ fotbalu vyprodukovali celou řadu kvalitních fotbalistů, na které se člověk s oblibou vždy podívá a řekne si, „ano, práce s mládeží má význam“. Abstrahuji-li, že je mládež taktéž důležitá po finanční stránce, neboť z velké četnosti členských příspěvků, jež je dána členskou základnou, plynou do kasy zlčínského fotbalu nemalé peníze, je třeba brát mládež naprosto vážně, protože jen ona může zajistit světlejší budoucnost našeho klubu. Spoléhat se na to, že si hráče „seženeme“ je stejně bláhové, jako když budeme doufat v to, že si člověk krajně levicově smýšlející začne bez skrupulí povídat s člověkem krajně pravicově smýšlejícím o politické situaci a o úloze státu při plnění svých povinností. Tak to zkrátka momentálně nefunguje a v naší situaci prozatím fungovat nebude. Nechtěl bych tady spekulovat o tom, zda se v dobách mého působení vytvářely podmínky pro chod mládeže, když sám jsem zažil odvolání pana Merty, který vedl současně oba dorosty, s nimiž měl rozdílné cíle, které bez problémů naplňoval. Přesto se k situaci pana Merty vyjádřím. Zaprvé se podařilo suverénně postoupit s mladším dorostem a zadruhé zachránit starší dorost v přeboru, což byl jediný cíl. Bohužel vedení, ve kterém byl i „inženýr“ Milan Melč se rozhodlo pana Mertu v průběhu rozehrané sezóny, kdy byly oba cíle na 100% naplňovány, odvolat. To, co jsem cítil jako patnáctiletý kluk, který věřil, že to, co dělá, dělá jen a jen pro klub, ve kterém strávil dosavadní život, ve kterém má kamarády, se nedá ani popsat a i při psaní tohoto postřehu ve mně vyvolává neskutečnou zlobu a nenávist k tehdejšímu vedení. Vyhození trenéra, který jako jediný v té době měl ve zličínském fotbale licenci na trénování (podotknu, že mohl pan Merta klidně trénovat 2. ligu mužů!!!), měl sportovní výsledky, tréninky byly smysluplné atd., bylo pro mne neskutečnou zradou a zásahem do mých naprosto naivních myšlenek o loajalitě a uznání něčích výsledků. Dodnes nezapomenu na slova pana Melče: „Pan Merta skončil, je tady nový trenér, máte někdo k tomu něco, pokud ano, tak mi to řekněte a já vám to vysvětlím.“ Samozřejmě slovy „vám to vysvětlím“ rozhodně nemyslel osvětlení situace, ale jednalo se pouze o bezdůvodnou výhružku klukům, kteří se těžko zmohli na nějakou odpověď. Tehdy jsem potají sepsal petici proti odvolání pana Merty, ale musím se přiznat, že jsem iniciovanou petici s podpisy některých hráčů nakonec nepředal. Byla to neskutečná srabárna z mé strany a jen jsem si řekl, že takhle to nemůže prostě být, ale bohužel to tak zůstalo. Říct mi to dotyční „lidé“ v dnešní době, kdy jsem již zestárl a kdy mě lidé musí brát vážně, tak bych je neskutečně plísnil, neboť tohle se prostě nedělá. Říct mi někdo větu, „já ti to vysvětlím“, tak bych mu řekl své klišé „mně něco vysvětlovat a zároveň mě urazit může jedině inteligent“ ;-) Léta však plynuly, já stárl, ale zloba se ve mně jen hrnula. Vždyť jsem hrál pod trenérem, který byl opravdu trenérem, hrál jsem 2 zápasy za víkend, aby nedošlo k tomu, že by nebyly naplněny cíle klubu (postup a záchrana výše zmíněných dorostů). Tudíž jsem nastupoval za oba dorosty s ohledem na to, že to bylo k mému věku možné a že jsem věřil, že vedení k tomu dá živnou půdu. Bohužel se tak nestalo. Dalším „zářezem“ bylo odvolání, a nejen to, pana Sýkory z trenérské funkce u mládeže. To vše po tom, co bylo panu Sýkorovi gratulováno k 70. narozeninám s tím, že si klub váží toho, co pro klub za ta léta učinil, že svá každoroční rozhodnutí o ukončení činnosti ve fotbale nikdy neuskutečnil atd. Dokonce o tom vyšel i článek ve zpravodaji Zličína a Sobína. Vše je až „úsměvné“, pro mě naprosto tragické, s ohledem na fakt, že byl pan Sýkora do 2 měsíců od těchto poct odvolán. Toť vizitka vedení. Nemusím ani dodat, jak jsem se cítil, když jsem se to dozvěděl. Slova zloba, vztek, zmar mi v té chvíli nebyla cizí. Jenže to není přetrvávající problém současného zličínského fotbalu. Prostě se tady upřednostňuje jen a jen A-mužstvo mužů, které hraje prim, a tudíž jsou jeho výsledky důležité. Jsou však důležitější než výsledky ostatních týmů? Já si troufnu tvrdit, že jsou, ale nejsou to jediné výsledky. Jenže pořád slýchávám - „mě zajímá jen áčko, béčko je mi lhostejné.“ Vzhledem k tomu, že za béčko hraju a vím, jaká je tam parta, tak mě tahle slova dost urážejí. Fotbal hrajeme ve svém volném čase, platíme členské příspěvky, s hráči z A-mužstva máme dobré vztahy a dost a dost mě štve, když se někdo pokouší uměle vytvářet nevraživost tím, že jasně prohlásí, že za „béčko“ z „áčka“ nikdo chodit nebude. V tomto případě já parafrázuji tak, že nikdo nebude chodit z „béčka“ za „áčko“. Vraťte nám Goldmanna, Zajíčka a ostatní, kteří do „áčka“ přešli a chodí tam hrát. To vám najednou naši hráči nevadí? Nesmrdí vám? Jsou vám najednou potřební? Vždyť je to jen „béčko“, které není ani druhořadé. Zajímavé je, že hráči z „béčka“, pokud můžou, vždy se snaží vypomoci. Proč tomu tak je? Mají klub rádi, jsou to srdcaři, kteří pro klub dýchají, a není jim lhostejné, jak jejich kamarádi dopadnou. Snaží se pomoci, totéž platí i o klucích z „áčka“, kteří nám vždy taky chtějí pomoci, ale ne vždy mohou jít přes různé zákazy, které jsou jim vydávány. Škoda jen, že je to převážně od lidí, kteří se u našeho fotbalu vyskytnou pouze krátce, a pak zase jdou jinam. Fráze typu, že když na to „béčko nemá, ať spadne“, jsou velice nešťastné. Pokud bych byl stejný „bezmozek“ –„ když áčko nemá hráče na soutěž, ať spadne a nebere si hráče od nás.“ Ne, samozřejmě schvaluji, aby šli z „béčka“ hráči pomoci. Sám jsem v dobách hráčské krize v „áčku“ párkrát hrál a obětoval jsem tomu volný čas, neboť mi nikdy nebylo lhostejné, jak vše dopadne. Pokud by „béčko“ spadlo, bylo by to pro hráče „áčka“ určitě „dobře“ již s ohledem na fakt, že se zde někteří rozehrávají po herní pauze zaviněné zraněním nebo disciplinárním prohřeškem. Pokud by se měli rozehrávat v II. třídě, nebo v I.B třídě, tak si myslím, že je pro hráče lepší, aby se rozehráli v soutěži vyšší. Škoda je, že v českých klubech dnes rozhodují lidé, kteří v klubu mají zejména majetkové vazby a ne vazby sociální, což není vždy košer. Zajímavé je, že když proběhla před dvěma lety informace o naší špatné situaci klubu, neváhal jsem a chtěl jsem pomoci. Ano, pánové, pomohl jsem v době, kdy jsem sám potřeboval pomoct. Bylo to v době, kdy jsem nebyl psychicky v pohodě, bylo to v době, kdy jsem měl státnice, v době, kdy jsem sepisoval diplomovou práci, v době, kdy jsem chodil do školy, v době, kdy jsem neměl téměř volný čas a jeho zbytek jsem obětoval pro klub!!! Jaký byl za to vděk? Takřka žádný. Nechtěl jsem žádné pocty, nechtěl jsem žádné plácání po ramenech, nechtěl jsem, aby se mluvilo o tom, že ten má tyto zásluhy a ten jinačí. Beru to tak, že jsme klub, jedno srdce, jeden dech. Prostě jsme seskupení, kde by každý měl hrábnout za druhého, pokud může. Tak jsem to naivně cítil, bohužel již podruhé. Asi jsem naivní nebo je chyba někde jinde. Každopádně bych za to, že jako hráč z „béčka“, který se, a nejen já, snaží pro klub udělat maximum, očekával reciproční jednání. Bohužel to zůstalo bez výsledku, respektive ne s takovou odezvou. Uvědomte si, že bez lidí z „béčka“ by klub nemusel být tam, kde je v současné době. Opravdu pro klub děláme maximum, a pokud někomu vadí, že jdou hrát hráči „áčka“ za „béčko“, tak není zličíňák. Budeme-li si házet klacky pod nohy, tak nikdy nemůžeme tvrdit, že jsme jeden klub!!!